Když se řekne hedvábí, většina z nás si představí lesklou, hladkou látku, která byla po staletí symbolem bohatství a luxusu. Jen málokdo si ale uvědomuje, že pod slovem hedvábí se neskrývá jediné vlákno. Ve skutečnosti existuje několik druhů hedvábí, které se od sebe liší vzhledem, omakem, způsobem vzniku i vlastnostmi při předení.Pro přadleny je to fascinující svět. Stačí vyměnit jeden druh hedvábí za jiný a výsledná příze může být úplně jiná.
Příběh hedvábí začíná před více než pěti tisíci lety v Číně. Podle legendy objevila hedvábí císařovna Lej-cu, když jí do šálku horkého čaje spadl kokon bource morušového. Když se ho pokusila vytáhnout, začalo se z něj odvíjet dlouhé jemné vlákno. Ať už je tento příběh pravdivý nebo ne, jisté je, že právě v Číně vzniklo hedvábnictví a po mnoho staletí si Číňané střežili tajemství výroby hedvábí jako jeden z nejcennějších pokladů své říše.
Hedvábí se stalo tak důležitou komoditou, že podle něj získala jméno slavná Hedvábná stezka, síť obchodních cest spojujících Asii s Evropou. Karavany převážely drahocenné látky tisíce kilometrů přes pouště, hory i nehostinné pláně. Hedvábí bylo natolik ceněné, že se v některých obdobích používalo jako platidlo.
Morušové hedvábí – klasika, která dobyla svět
Když dnes mluvíme o hedvábí, většinou máme na mysli morušové hedvábí. To vzniká díky bourci morušovému (Bombyx mori), housence motýla, která se živí výhradně listy moruše. Právě tato specializovaná strava dává vláknu jeho charakteristickou jemnost, pevnost a lesk.
Morušové hedvábí je nejbělejší, nejhladší a nejlesklejší ze všech běžně dostupných druhů. Vlákna jsou dlouhá, pravidelná a při předení vytvářejí hladké příze s nádherným splýváním. Není divu, že právě morušové hedvábí bývá považováno za nejluxusnější.
Dnes se nejvíce produkuje v Číně, Indii, Thajsku a Vietnamu. Přestože technologie pokročily, základní princip zůstává stejný jako před tisíciletími – housenky se živí listy moruší a vytvářejí kokony z jediného souvislého vlákna.
Tussah – divoké hedvábí s charakterem
Vedle morušového hedvábí existuje i jeho divočejší příbuzný – tussah hedvábí. Pochází od několika druhů divoce žijících bourců, kteří se neživí moruší, ale listy dubů a dalších stromů.
To se odráží i na samotném vláknu. Tussah má přirozeně zlatavý až medový odstín, výraznější strukturu a méně nápadný lesk. Není tak dokonale hladké jako morušové hedvábí, ale právě v tom spočívá jeho kouzlo. Mnoho přadlen ho miluje pro jeho charakter, přirozenost a schopnost dodat přízi hloubku. Ve směsích s vlnou vytváří nádherné efekty, protože jeho zlatavý podtón často prosvítá i po obarvení.
Nejvíce se vyrábí v Indii a Číně, kde má zpracování divokého hedvábí dlouhou tradici.
Eri – hedvábí, které připomíná vlnu
Ještě méně známé je eri hedvábí. Pochází z bource Samia ricini, který se živí především listy skočce. Historicky se pěstuje zejména v severovýchodní Indii.
Eri se od ostatních druhů výrazně liší. Nemá výrazný lesk, je měkčí, nadýchanější a působí téměř vlněným dojmem. Mnoho přadlen ho popisuje jako hedvábí pro ty, kteří vlastně hedvábí moc nemusí. Nabízí totiž všechny výhody přírodního hedvábného vlákna, ale bez typické kluzkosti a výrazného lesku.
Ve směsích s merinem nebo jemnými britskými plemeny vytváří hebké, hřejivé a velmi příjemné příze.
Muga – zlatý poklad Indie
Existuje i čtvrtý druh, který je mezi milovníky vláken téměř legendou. Jmenuje se muga hedvábí a pochází téměř výhradně z indického státu Ásám.
Produkuje ho bourec Antheraea assamensis, který se přirozeně vyskytuje pouze v oblasti severovýchodní Indie. Na rozdíl od bource morušového se živí listy stromů som (Persea bombycina) a soalu (Litsea monopetala). Právě tato specifická potrava dává vláknu jeho jedinečné vlastnosti. Muga hedvábí je proslulé svou přirozenou zlatavou barvou, kterou není třeba nijak vytvářet ani barvit. Zároveň patří k nejpevnějším druhům hedvábí na světě. Je mimořádně odolné, dobře snáší dlouhodobé používání a s věkem neztrácí svůj charakteristický lesk – naopak bývá ještě krásnější.
Po staletí bylo muga hedvábí vyhrazeno královským rodům a významným osobnostem. Dodnes se z něj v Ásámu vyrábějí slavnostní oděvy, které se často dědí z generace na generaci jako rodinné dědictví.
Ve světě ručního předení se s ním setkáme jen výjimečně. Důvodem je jeho vzácnost i vysoká cena. Pokud se ale objeví ve směsi s vlnou nebo jinými vlákny, dodává přízi nejen jemný zlatavý nádech, ale také výjimečnou pevnost a elegantní lesk.
Buretové hedvábí – krása v jednoduchosti
Vedle jednotlivých druhů hedvábí se můžete setkat také s buretovým hedvábím. To ale není samostatný druh hedvábí.
Vzniká při zpracování kokonů z krátkých vláken, která zůstávají po odvinutí dlouhých hedvábných vláken, nejčastěji z morušového hedvábí. Místo dokonale hladkého lesku nabízí něco úplně jiného – přirozený, matný vzhled a jemně nepravidelnou strukturu.
Na dotek připomíná spíše velmi jemný len nebo bavlnu než klasické hedvábí. Přede se snadněji než dlouhá hedvábná vlákna a dodává přízím měkkost, objem a zajímavou texturu. Právě proto je mezi ručními přadlenami tolik oblíbené.
Každé hedvábí má svůj vlastní charakter
Pro přadlenu ale není nejdůležitější původ vlákna. Důležité je, jak se chová mezi prsty.
Morušové hedvábí přináší lesk a eleganci, tussah charakter a hloubku, eri měkkost a přirozenost, muga jedinečnou zlatavou barvu a buretové hedvábí zase jemnou strukturu a matný vzhled.
Každé z nich dokáže změnit výslednou přízi, i když tvoří jen malou část směsi.
Přesto jsme se dotkli jen malé části hedvábného světa.
Existuje například mořské hedvábí (byssus), jedno z nejvzácnějších textilních vláken na světě. Nevytvářejí ho housenky, ale mořský mlž velevrub středomořský, který se pomocí jemných vláken přichycuje ke skalám. Po zpracování mají tato vlákna nádherný zlatavý lesk a ve Středomoří byla po staletí považována za mimořádně vzácný materiál.
Velkou pozornost vědců přitahuje také pavoučí hedvábí. Je mimořádně pevné, pružné a lehké. Přesto se prakticky nepoužívá v textilním průmyslu, protože pavouky nelze chovat podobně jako bource. Dnes se vědci snaží jeho vlastnosti napodobit pomocí moderních biotechnologií.
Setkat se můžete také s označením Piña, někdy přezdívaným ananasové hedvábí. Ve skutečnosti ale nejde o hedvábí. Toto jemné vlákno se získává z listů ananasovníku a po staletí se používá především na Filipínách pro výrobu slavnostních tkanin. Přezdívku získalo díky svému jemnému lesku a lehkosti.
Existují i další méně známé druhy divokého hedvábí, například anaphe nebo fagara (pocházející z housenek motýlů), které se zpracovávají převážně lokálně v některých částech Afriky a Asie. Na evropském trhu se s nimi setkáme jen výjimečně.
Možná právě proto nás hedvábí fascinuje už tisíce let. Není to jen vlákno. Je to příběh obchodních cest, starých civilizací, pečlivé práce a přírody, která dokáže vytvořit něco neuvěřitelně jemného a zároveň překvapivě pevného.
A když dnes držíme v ruce česanec s příměsí hedvábí, dotýkáme se vlastně malého kousku této dlouhé historie.
Ticho vlny v ruchu velkoměsta.
https://eshop.zvlny.cz/morsky-vir-cesanec-80-shetland–20–tussah-hedvabi/
https://eshop.zvlny.cz/kavova-smetana-cesanec-75-polwarth–12-5-velbloud–12-5-mulberry-silk/
Ticho vlny v ruchu velkoměsta.