Proč mě před lety překvapila vlna, která na první pohled vypadá drsně – a proč jsem ji zařadila do nabídky Z vlny
Včera jsem do e-shopu Z vlny přidala novinku v podobě panenské shetlandské vlny. A protože jde o materiál, se kterým se možná řada z Vás ještě osobně nesetkala, přišlo mi jako skvělá příležitost napsat o ní něco více než jen strohý výpis technických parametrů v kartě produktu na eshopu.
Shetlandská vlna má totiž za sebou fascinující historii. Je to příběh malé, neobyčejně odolné ovce ze severních ostrovů, která se dokázala přizpůsobit nevlídnému podnebí, disponuje neuvěřitelnou škálou přirozených barev, v minulosti málem přišla o své původní vlastnosti a dnes patří mezi nejcennější poklady pro ruční zpracování. A má ještě jednu vlastnost, která mě osobně na ní baví ze všeho nejvíce: na první dotek totiž může působit podstatně drsněji, než jaká ve skutečnosti je při samotném nošení na těle . Ale k tomu se ještě podrobněji dostanu.
Moje první setkání se shetlandskou vlnou
Se shetlandskou vlnou jsem se poprvé opravdu setkala asi před třemi lety, když jsem testovala pletací návod pro designérku Elenor Mortensen a jako materiál jsem tehdy zvolila přízi Bio Shetland od BC Garn. Upřímně přiznávám, že jsem v té době úplně přesně nevěděla, co si kupuji Když mi balíček dorazil a já jsem vlnu poprvé vzala do ruky, moje bezprostřední myšlenka byla: „Tak tohle je tedy docela drsné.“
Příze měla na omak výraznější, hrubší strukturu a rozhodně to nebyla ta dokonale hladká, nadýchaná a hebká klubka, která si člověk podvědomě spojí s představou jemného svetru přímo na kůži. Říkala jsem si, že z tohoto materiálu svetr na holé tělo rozhodně nebude. Jenže čas mě tlačil, nebylo kdy shánět jinou alternativu a zvědavost zvítězila. Svetřík jsem zkrátka upletla.
A pak přišlo obrovské překvapení. Když jsem si hotový svetr oblékla, zjistila jsem, že ačkoliv příze v přadenu působila hrubě, na těle mě vůbec, ale opravdu vůbec neškrábe. Můžu ho nosit přímo na holou kůži. Přesně v ten moment mě shetlandská vlna absolutně okouzlila, protože jsem pochopila, jak propastný rozdíl může být mezi tím, jak vlna působí v ruce mezi prsty, a tím, jak se chová, když se do ní zahalíte.
Stejnou zkušenost jsem si zopakovala nedávno u rukaviček, které jsem z panenské shetlandské vlny upletla ještě předtím, než jsem ji zařadila do nabídky na e-shopu. Při pletení si říkáte, že to snad bude píchat, ale jakmile si rukavice nasadíte, ta zdánlivá hrubost jako by v kontaktu s teplem lidského těla úplně zmizela.
Odkud se shetlandská ovce vzala?
Shetlandská ovce pochází ze Shetlandských ostrovů, divokého souostroví ležícího daleko na sever od skotské pevniny. Jde o poměrně malé, jemně stavěné a mimořádně houževnaté plemeno, které se po více než tisíc let přizpůsobovalo tamním nehostinným podmínkám – neustálému větru, dešti, chladu, kamenitému terénu a chudým pastvinám, kde se ovce v zimě často živí i mořskými řasami na pobřeží.
Původ těchto ovcí sahá až do doby bronzové. Na ostrovy se dostaly se starými severoevropskými kmeny a později jejich vývoj ovlivnili skandinávští osadníci a Vikingové. Proto se s nimi občas setkáte pod označením „vikingské ovce“, i když přesnější je říct, že jsou živoucím pozůstatkem starobylých severoevropských krátkoocasých plemen.
Malá ovce s krátkým ocasem a vlastní paletou barev
Shetlandka patří mezi severská krátkoocasá plemena (North European short-tailed sheep), což znamená, že má přirozeně krátký ocas bez nutnosti kupírování. Berani se pyšní nádherně zakroucenými rohy, zatímco bahnice bývají většinou bezrohé.
Když se však podíváte na fotografii shetlandského stáda na pastvě, nejspíše Vás na první pohled zaujme neuvěřitelná pestrost barev. Shetlandská ovce totiž rozhodně není jen bílá. Oficiálně se u ní rozlišuje 11 základních barev a více než 30 uznávaných barevných kreseb a vzorů, jejichž pojmenování vychází ze staré norštiny a shetlandského dialektu:
- Katmoget – světlé tělo s tmavým břichem, nohama a charakteristickým pruhováním na tváři.
- Gulmoget – tmavé tělo se světlým břichem a světlejšími znaky.
- Shaela – tmavá, ocelově šedá barva připomínající dešťový mrak.
- Moorit – nádherné, teplé odstíny červenohnědé až skořicové.
- Sokket – ovce s kontrastně zbarvenýma nohama, jako by nosila ponožky.
Některé průzkumy dokonce zaznamenaly přes 60 různých variant zbarvení! Díky této přirozené pestrosti lze předením a mícháním rouna vytvářet nádherné palety přírodních přízí od sněhobílé přes krémovou, ocelovou až po hlubokou hnědou či černou, aniž by bylo nutné použít jedinou kapku syntetického barviva.
Jaká vlastně shetlandská vlna je?
Shetlandská vlna je známá jako jedno z jemnějších britských a severských plemenných vln. Průměrná jemnost se pohybuje kolem 23 mikronů (často v rozmezí 20–27 mikronů u nejjemnějších částí těla), ale je potřeba mít na paměti, že rouno není po celém těle ovce identické.
U starších typů shetlandek se často setkáváme s tzv. double-coated rounem, které tvoří velmi jemná spodní podsada a delší, odolnější ochranná vlákna (pesíky). Tato dvojitá vrstva pomáhá ovcím přežít arktické vichřice a v přízi vytváří úžasný objem a charakter.
Právě díky výraznému přirozenému zvlnění (crimp) je shetlandská vlna:
- mimořádně elastická a pružná,
- neuvěřitelně lehká, a přesto fantasticky hřejivá,
- skvěle drží tvar a výborně přijímá zákrut při předení.
Shetland vs. BFL: Dvě britské vlny, dva úplně jiné světy
Abyste si vlastnosti shetlandské vlny dokázali ještě lépe představit, zkusme ji porovnat s dalším britským favoritem – oblíbenou vlnou Bluefaced Leicester (BFL).
Zatímco průměrná jemnost Shetlandu se pohybuje kolem 23 mikronů, BFL se v průměru pohybuje přibližně mezi 24–28 mikrony. Člověk by z čísel na papíře mohl snadno usoudit, že Shetland musí být jemnější a hebčí. Jenže na dotek působí tyto dvě vlny překvapivě rozdílně!
- Bluefaced Leicester (BFL) má dlouhá, hladká a výrazně lesklá vlákna. Výsledná příze působí téměř hedvábně, je nádherně splývavá a hladká na dotek.
- Shetland má vlákno kratší, výrazněji zkadeřené a celkově má typicky „vlněnější“, strukturovanější charakter. V ruce proto může na první pocit působit hruběji, přestože jeho jednotlivé vlákno bývá jemnější než u BFL.
A právě na tomto srovnání je krásně vidět, že sama číselná hodnota v mikronech nevypráví celý příběh. Obrovskou roli v tom, jak bude vlna působit na pokožce, hraje délka vláken, jejich povrchová struktura, míra zvlnění, způsob předení i množství odstávajících konců.
Pokud hledáte hladkou, lesklou a hedvábně splývavou přízi, je BFL skvělou volbou. Shetland naopak nabízí nadýchanou strukturu, vynikající pružnost, lehkost a nenapodobitelný charakter. Přesně proto je Shetland naprosto nepostradatelný pro tradiční pletení, Fair Isle vypletané vzory, jemnou krajku i ruční předení.
Pokud jste tedy zvyklí na hladký BFL a do ruky se Vám poprvé dostane Shetland, nenechte se zaskočit. Při pletení Vám sice v prstech může připadat výraznější, ale jakmile si hotový úplet obléknete, překvapí Vás svou neskutečnou přívětivostí na těle.
Ovce, která se dříve nemusela stříhat
Jednou z nejúžasnějších zajímavostí je, že původní shetlandské ovce na jaře přirozeně línají. Místo klasického stříhání nůžkami se vlna z ovcí ručně stahovala nebo jemně škubala – tomuto procesu se říká rooing. Při rooingu se uvolní pouze plně zralá vlna v místě přirozeného oddělení, vlákno má přirozeně měkký konec a do rouna se nedostanou žádné krátké odstřižky. Výsledkem je ta nejkvalitnější možná surovina pro ruční předení.
Příběh záchrany a rozdíl mezi Shetland a Fair Isle
Shetlandská vlna živila obyvatele ostrovů po staletí. Už v 17. století se z ní pletly vyhlášené jemné punčochy a slavné šetlandské krajkové šátky (Shetland Lace), které byly tak jemné, že se daly protáhnout skrz zásnubní prsten. Na začátku 20. století však chovatelé začali ovce křížit s většími masnými plemeny, což málem vedlo ke ztrátě unikátní kvality vlny. Na záchranu plemene byla v roce 1927 založena Shetland Flock Book Society, která stanovila přísný standard, ve kterém kvalita vlny tvoří celou pětinu celkového hodnocení ovce. Přesto byla ještě v roce 1977 shetlandka vedená jako ohrožené plemeno. Díky drobným chovatelům a milovníkům ručního zpracování se ji však podařilo zachránit.
Při povídání o shetlandské vlně je dobré zmínit i malou terminologickou odbočku: Shetland je plemeno ovce a její vlna, zatímco Fair Isle je název ostrova a tradiční technika vypletaných barevných vzorů. Tyto dva pojmy spolu úzce souvisejí, ale nejsou zaměnitelné.
A co shetlandky u nás v Česku?
I v České republice můžete na shetlandské ovce narazit, jde však spíše o vzácnost v podobě malých hobby chovů. Dovézt a udržet čistokrevné stádo s původními vlastnostmi vlny vyžaduje od chovatelů hodně péče, a proto většina opravdu kvalitní panenské shetlandské vlny pro předení a pletení pochází stále z prověřených britských chovů.
Proč dát shetlandské vlně šanci?
Shetlandská vlna není superfine merino. Není sterilně hladká a dokonale uniformní. Shetlandská vlna má charakter. Má v sobě veškerou divokost a sílu krajiny, ze které pochází. Pletení z ní je radost, protože nádherně drží tvar, oka se do sebe ideálně uzamknou a výsledný úplet je lehký jako pírko, přitom však hřeje jako málokterý jiný materiál.
Pokud jste se shetlandskou vlnou ještě nepracovali, doporučuji Vám udělat přesně to, co jsem před lety udělala já: nesuďte ji podle prvního doteku přadena v ruce. Dejte jí šanci, upleťte vzorek, vyzkoušejte ji na kůži a věřím, že Vás nepochybně okouzlí.
Panenskou shetlandskou vlnu v krásných přírodních i barevných odstínech najdete nově v e-shopu Z vlny. Budu moc ráda, když mi dáte vědět, jaký dojem na Vás při Vašem tvoření udělala! 🧶