Čím déle pracuji s různými vlákny, tím víc mám pocit, že problém není ani tak v samotném merinu, ale v tom, jak jsme si zvykli ho používat.
Dnes se z něj stal téměř univerzální materiál. Plete se z něj všechno — čepice, svetry, ponožky, šály, dětské oblečení, krajkové projekty i objemné oversized kardigany. A často se kolem něj vytváří dojem, že čím čistší a jemnější merino, tím luxusnější výsledek.
Jenže některé z nejzajímavějších přízí, které jsem kdy držela v ruce, nebyly vůbec čisté merino.
Byly to směsi.
A čím víc se o ně zajímám, tím víc si uvědomuji, že příměsi nejsou jen „něco navíc“. Často právě ony rozhodují o tom, jak bude příze působit po roce používání, jak bude držet tvar, jak bude stárnout nebo jestli se k ní člověk bude chtít znovu vracet.
Když je příze až příliš dokonalá
Čisté merino umí být nádherné. Hebké, měkké, pružné. Jenže někdy mám pocit, že právě ta dokonalá uhlazenost mu může trochu ubírat osobnost.
Některé čistě merinové příze působí téměř sterilně, příliš hladce, příliš poslušně. Úplet je měkký, ale někdy mu chybí hloubka, struktura, napětí. Něco, co začne být zajímavé až časem.
A možná právě proto mě začaly mnohem víc bavit směsi. Protože ve chvíli, kdy se k merinu přidá další vlákno, přestane být „jen merinem“. Začne vznikat materiál s vlastním charakterem.
Alpaka merino zpomalí
Když se k merinu přidá alpaka, nestane se příze jen teplejší. Začne působit jinak psychologicky. Úplet začne víc splývat a působí měkčeji. Alpaka tlumí pružnost merina. A často dodá přízi téměř sametový pocit.
Jenže zároveň začne mizet určitá „živost“. A právě proto mi přijdou nejzajímavější směsi, kde alpaka není dominantní, ale jen doplňuje. Když jí je příliš mnoho, úplet může ztratit stabilitu a
když jí je málo, jen lehce změní charakter merina.
A přesně ten moment mezi tím mě baví nejvíc.
Mohér přidává světlo
Mohér, podle mě, nedělá přízi jemnější, ale dělá ji zajímavější.
Je to vlákno, které pracuje se světlem a prostorem úplně jinak než merino. Najednou se kolem příze objeví jemný oblak chloupků, povrch přestane být plochý a celý úplet začne působit živěji.
Mohér navíc dokáže opticky změkčit i velmi obyčejnou přízi. Dodá jí vzduch, lehkost a určitý luxusní neklid.
A právě tehdy mám často pocit, že merino konečně přestane být příliš „hodné“. Mohér prostě miluju.
Yak mění hloubku
Yak je mnohem tišší vlákno než mohér nebo alpaka. Neudělá dramatický chloupek ani nepřidá výrazný objem. Ale změní hloubku příze. Barvy začnou působit tlumeněji, klidněji a tak nějak „dospěleji“. A právě to je na yaku fascinující — člověk často nedokáže okamžitě říct, co je na té přízi jiné, jen ví, že působí zvláštně klidným dojmem.
Hedvábí přidává tekutost
Pak jsou tu vlákna, která merino neposouvají směrem k hřejivosti, ale k eleganci. Jedním z nich je hedvábí.
Směsi merina s hedvábím bývají hladší, lesklejší a mnohem splývavější. Úplet začne téměř téct mezi prsty a světlo se na povrchu láme úplně jinak než u čisté vlny. Jenže hedvábí zároveň umí merino trochu „zkrotit“. Příze bývá méně nadýchaná a často působí chladněji a uhlazeněji. A právě proto bývají tyto směsi nádherné na jemné šátky, krajkové projekty nebo lehčí oděvy. Nejsou to příze, které člověka obejmou. Jsou to příze, které kloužou.
Len do merina přinese strukturu
Velmi zajímavé jsou i směsi s rostlinnými vlákny. Třeba len.
Len dokáže merino úplně změnit. Najednou příze ztratí část pružnosti a začne působit sušeji, pevněji a syrověji. Na první dotek někdy až překvapivě tvrdě. Jenže právě lněné směsi se často nošením nádherně proměňují. Měknou, usedají a získávají charakter, který čisté merino většinou nemá. A navíc mají něco velmi lidského — mají nepravidelnost, strukturu a přirozenost. Možná právě proto působí tak krásně v jednoduchých oděvech.
Bavlna merino uzemní
Když se do merina přidá bavlna, výsledná příze často přestane být typicky „vlněná“. Bývá těžší, méně pružná a méně nadýchaná. Ale také praktičtější pro lidi, kteří nejsou na klasickou vlnu zvyklí. Bavlna merino uzemní. Udělá z něj civilnější materiál, který se lépe nosí v přechodových obdobích nebo v interiéru. A právě proto bývají bavlněné směsi velmi oblíbené u lehčích svetrů nebo dětského oblečení.
Bambus a viskóza přidávají chlad a lesk
Pak existují směsi, které merino neposouvají směrem k teplu, ale naopak k lehkosti a chladu.
Bambus nebo viskóza dokážou přízi ochladit, zvýšit splývavost, dodat lesk a vytvořit téměř tekutý pohyb úpletu. Jenže zároveň často ubírají pružnost a stabilitu. A právě to je podle mě na směsích fascinující — každé vlákno něco dává a něco bere.
Neexistuje dokonalá dokonalá příze. Jen různé kompromisy.
Nylon — neviditelný pracant
A pak jsou tu příměsi, které nejsou romantické ani poetické, ale praktické.
Třeba nylon.
Spousta lidí ho v přízích nerada vidí (patřím mezi ně), protože není přírodní. Jenže bez něj by mnoho ponožkových přízí vůbec nedávalo smysl. Malé procento nylonu dokáže výrazně zvýšit odolnost příze proti prodření a každodennímu opotřebení.
Zároveň je ale zajímavé sledovat, že se v posledních letech začínají objevovat i alternativy ke klasickým syntetickým vláknům. Někteří výrobci experimentují například s vlákny na bázi kukuřice nebo ricinového oleje — někdy označovanými jako bio nylon. A právě tahle oblast mě začíná fascinovat čím dál víc.
Kukuřičné vlákno jsem si osobně úplně zamilovala.
Má zvláštní lehkost, jemnost a zároveň určitou pružnost a hlavně pevnost, která se chová jinak než klasická syntetika. Některé moje velmi oblíbené projekty vznikly právě z přízí s kukuřičným vláknem a čím víc s nimi pracuji, tím víc mě baví jejich kombinace s přírodními materiály.
A možná právě tady je krásně vidět, jak se svět vláken neustále vyvíjí. Už dávno nejde jen o jednoduché rozdělení na „přírodní“ a „umělé“. Vznikají nové materiály, nové směsi a nové způsoby, jak propojit funkčnost, pohodlí i větší ohled na životní prostředí.
A právě to je na textilním světě možná nejzajímavější — že nikdy není úplně hotový.
Možná nehledáme nejjemnější přízi
Čím víc různých směsí poznávám, tím méně mě zajímá otázka: „Kolik to má mikronů?“
A tím víc mě zajímá: Jak příze stárne? Jak drží tvar? Jak reaguje na nošení? Jak působí na světle? Jak se chová po vyprání? Má nějakou osobnost?
Protože některé příze jsou technicky dokonalé — a přesto v člověku nic nezanechají. A jiné mají drobné nedokonalosti, ale člověk si je pamatuje ještě dlouho potom, co je odloží. Možná tedy nejde o hledání nejlepší vlny. Možná jde o hledání materiálu, který v nás vyvolá nějaký pocit.
Možná právě proto jsem při výběru vláken do svého připravovaného e-shopu nechtěla zůstat jen u jediné „správné“ vlny.
Ano, najdete tam i merino.
A dokonce v různých variantách — šestnácti i osmnáctimikronové, v přírodních i barvených odstínech. Protože merino má svoje kvality a své místo si bezpochyby zaslouží.
Ale zároveň jsem k němu schválně vybírala i další vlákna, která ho dokážou posunout úplně jiným směrem.
Protože mě čím dál víc baví právě to hledání rozdílů.
To, jak se stejné merino začne chovat úplně jinak podle toho, s čím ho člověk smíchá.
Jak někdy malé procento příměsi dokáže změnit celou atmosféru výsledné příze.
A možná právě to bych chtěla postupně sdílet dál — ne jen hotové návody nebo univerzální odpovědi, ale samotné objevování vláken.
Protože čím déle se v tomhle světě pohybuji, tím méně věřím na jednu dokonalou přízi pro všechno.
A tím víc mě zajímá charakter.
Už teď jsou navíc na cestě další česance s odlišnými složeními a jinými typy vláken, které bych chtěla postupně představovat. Nejen merino, ale i méně známé směsi, různé typy vln a možná i materiály, o kterých se zatím v běžném pletařském prostoru skoro nemluví.
Protože svět vláken je mnohem větší, než jak se často tváří na etiketách přízí.
Vlnu s kukuřičným vláknem nebo v dalších směsích najdete na mém eshopu tady https://eshop.zvlny.cz/prirodni-vlakna/
Ticho vlny v ruchu velkoměsta.
